Stačí vyběhnout na dvůr nebo na louku a parta dětí se začne nudit během pár minut. Nemusíte tahat míč, kužely ani žádné drahé vybavení. Nejlepší hry vznikají z toho, co je po ruce – z prostoru, pravidel a trochy fantazie. Děti se učí domlouvat, počítat, běhat i přemýšlet, a přitom ani nepoznají, že jde o trénink.

Začněte honičkami s jasně daným pravidlem. Rybičky a rybáři fungují tak, že jeden chytač má šátek nebo jen ruku a snaží se chytit ostatní, kteří se pohybují pouze v ohraničeném území. Když někoho chytí, chycený se přidá k rybářům a drží se za ruce. Skupina se zvětšuje, až zůstane poslední volný hráč. Podobně funguje „červení a bílí“ – dvě družstva stojí zády k sobě, vedoucí vyvolá barvu a jedno družstvo utíká, druhé chytá. Bez pomůcek, ale s jasnými pravidly a spoustou smíchu. Pokud hledáte inspiraci na varianty pohybových her, které zvládne i menší dítě, podívejte se na letni-tabor.cz, kde najdete osvědčené nápady do terénu.

Když se děti potřebují zklidnit, přiřaďte hru na postřeh a paměť. „Kdo chybí?“ spočívá v tom, že si skupina zapamatuje, kdo stojí kolem, pak se jeden hráč schová nebo si dřepne a ostatní hádají, kdo to byl. Pro starší děti můžete přidat slovní řetěz – první řekne slovo, druhý zopakuje a přidá další, kdo zapomene, vypadává. Bez papíru a psacích potřeb se procvičí soustředění i slovní zásoba. Dobře funguje i tichá pošta, kde se šeptem předává věta a na konci se porovná originál s výsledkem.

Nezapomeňte na hry, kde se běhá a zároveň se počítá. „Ovocné koše“ nebo „tři kroky a otočka“ nutí děti odhadovat vzdálenost a spolupracovat. Stačí určit start a cíl, třeba dva stromy, a každý tým musí projít trasu podle instrukcí – například pět kroků vpřed, dva vzad, otočka. Všechno zvládnete bez jediné pomůcky. Důležité je střídat dynamické hry s klidnějšími, aby se děti nepřetavily, a vždy předem vysvětlit pravidla. Když je parta větší, rozdělte je do menších skupin, aby se všichni dostali na řadu. Hřiště bez pomůcek je výzva, ale taky nejlepší škola fair play.