Když se řekne největší zvíře světa, většina lidí si vybaví slona. Je to pochopitelné, protože slon africký je největším suchozemským tvorem a jeho hmotnost se u dospělých samců běžně pohybuje mezi pěti a šesti tunami. Jenže voda skrývá tvory, proti nimž je i ten nejmohutnější slon vlastně drobek. A právě tam začíná skutečné srovnání, které staví na hlavu všechny naše představy o velikosti.

Naprostým vítězem je plejtvák obrovský, jehož tělo dosahuje délky až třiceti metrů a hmotnosti přes sto padesát tun. Pro představu: jeho jazyk sám váží kolem dvou tun a srdce má rozměry malého automobilu. Už jen ocasní ploutev je širší než většina rodinných domů. Žádný jiný živočich v historii Země, včetně vyhynulých dinosaurů, se mu hmotností nevyrovná. Druhé místo mezi kytovci drží plejtvák myšok, který je sice delší než někteří jedinci plejtváka obrovského, ale výrazně lehčí, obvykle kolem třiceti až čtyřiceti tun.

Mezi suchozemci je situace jednoznačná. Slon africký následovaný slonem indickým a nosorožcem bílým tvoří absolutní špičku. Zajímavé je, že i takový hroch, který vypadá neohrabaně, patří do první desítky nejtěžších suchozemských zvířat. Pokud jde o výšku, nejvyšším zvířetem je žirafa, která sice váží jen kolem jedné tuny, ale svou výškou přes pět metrů předčí i slona. Délka těla se ovšem měří jinak než výška a tady opět vedou mořští obři. Například žralok velrybí dorůstá až osmnácti metrů, což z něj dělá největší rybu planety.

Srovnávat zvířata podle hmotnosti a délky má smysl hlavně proto, že nám to ukazuje, jak rozdílně se evoluce vypořádala s prostředím. Ve vodě může tělo růst téměř neomezeně, protože voda nadnáší a není třeba řešit tak složitou oporu kostry jako na souši. Na pevnině naopak hmotnost naráží na limity kloubů a termoregulace. Proto jsou největší suchozemci řádově lehčí než ti mořští a žádný dinosaurus se plejtvákovi obrovskému hmotností nepřiblížil.