První astrofotografická výprava se rozhoduje mnohem dřív, než vůbec vyjedete z města. Většina začátečníků stráví hodiny cestou do tmavé lokality a pak zjistí, že na foťáku mají zapnutou redukci šumu, dlouhou expozici v režimu Auto a formát JPEG. Domů se vrací s dvaceti rozmazanými snímky a pocitem, že hvězdy prostě nejdou vyfotit. Přitom stačí půl hodiny přípravy doma.

Základem je manuální režim. Nastavte clonu na nejnižší hodnotu, kterou objektiv dovolí, obvykle f/2.8 nebo f/4. ISO držte mezi 1600 a 3200, vyšší hodnoty už zbytečně šumí. Expozici začněte na 15 sekundách a sledujte, jestli se hvězdy neposouvají. Pokud ano, zkraťte čas nebo použijte pravidlo 500 děleno ohniskovou vzdáleností. Ostření přepněte na manuální a zaostřete na jasnou hvězdu přes live view, automatika v noci spolehlivě selže. Pokud chcete vědět, jak fotit Mléčnou dráhu, podívejte se na osvědčené postupy pro začátečníky, kde najdete i doporučené kompozice a časy pro jednotlivé měsíce.

Do menu pak zajděte ještě před odjezdem. Vypněte dlouhou expozici šumu, vypněte redukci šumu při vysokém ISO a nastavte formát RAW. Zapněte zpoždění závěrky na dvě sekundy, aby se foťák po stisku spouště přestal chvět. Stabilizaci obrazu vypněte, na stativu spíš škodí. Naformátujte kartu a nabijte dvě baterie, v chladu vydrží výrazně méně. Do batohu přidejte čelovku s červeným světlem, rezervní kartu a jemný hadřík na rosení objektivu.

Na místě pak zkontrolujte tři věci: ostření, složení záběru a první testovací snímek. Prohlédněte si ho na displeji při maximálním zvětšení a hledejte, jestli jsou hvězdy bodové, nebo udělané do čárky. Teprve pak spusťte sérii. První noc nečekejte galerijní výsledky, jde o to odjet s použitelnými daty a vědět, co příště změnit.