Nové Město pražské nebylo jen urbanistickým veledílem, ale především obřím finančním projektem, který si vyžádal promyšlený systém příjmů. Karel IV. nechal roku 1348 vytyčit prostor o rozloze přibližně 360 hektarů, což znamenalo nejen vyměření ulic a náměstí, ale také výkup pozemků, přípravu terénu a výstavbu hradeb. Aby mohl tento záměr realizovat, potřeboval stabilní a pokud možno pravidelné zdroje financování. Ty plynuly z několika rovnocenných pilířů: královských regálů, městských cel a daní, církevních příjmů a v neposlední řadě i z cílených půjček a prodeje výsad.

Základním nástrojem byla královská moc nad pozemky. Karel IV. vykoupil řadu dvorců, vinic a zahrad od církevních i světských vlastníků a tyto pozemky pak rozděloval novým osadníkům. Ti za parcely odváděli peněžní úrok nebo naturální dávky, případně byli zavázáni k výstavbě domu v určené lhůtě. Král tím získal nejen jednorázový příjem z prodeje, ale i dlouhodobý tok renty. Významnou roli sehrály také clo a mýtné, které se vybíraly u bran Nového Města. Karel IV. navíc podporoval řemesla a obchod tím, že novým měšťanům nabízel daňové úlevy na první roky, což sice krátkodobě snižovalo příjmy, ale dlouhodobě zajišťovalo ekonomickou životaschopnost celku. Pokud vás zajímá, jak Karel IV. jako stavitel promýšlel i tyto ekonomické souvislosti, najdete podrobnosti v přehledu jeho stavebních aktivit.

Dalším pilířem bylo církevní bohatství. Karel IV. dokázal propojit zájmy panovníka a církve – Nové Město se mělo stát i duchovním centrem, a tak zde vznikly četné kostely a kláštery, které byly financovány z církevních fondů a donací. Panovník podporoval také vznik Novoměstské radnice, která spravovala vybrané poplatky a vedla městské účetnictví. Nesmíme zapomenout ani na mimořádné příjmy: Karel IV. si půjčoval od bohatých patricijských rodin a od zahraničních bankéřů, například od florentských společností. Tyto úvěry byly spláceny z budoucích celních výnosů nebo z výnosu dolů v Kutné Hoře, které král vlastnil.

Celkově lze říci, že financování Nového Města pražského nestálo na jediném zdroji, ale na kombinaci promyšlené pozemkové politiky, daňových nástrojů, církevní podpory a úvěrových operací. Karel IV. dokázal využít jak své postavení, tak dobovou ekonomiku, a vytvořil tak model, který se v českých zemích stal na dlouhá staletí vzorem. Jeho schopnost skloubit stavitelství s fiskální odpovědností zůstává obdivuhodná i dnes.